North End Music Store- NEMS

Historka o tom, jak 28.října 1961 přišel Raymond Jones do prodejny NEMS na Whitechapel 12 se žádostí o nahrávku My Bonnie od Beatles, je všeobecně známá. Raymond tuto písničku poprvé slyšel v Hambleton Hall, známém také jako „Hive of Jive“ od diskžokeje Boba Woolera, který vystupoval také v Cavern Clubu. Wooler doporučoval svým mladým posluchačům , aby si tuto desku koupili právě v NEMS.

NEMS , North End Music Stores , byla odnož rodinného podniku Epsteinových, která se zabývala vydáváním notových materiálů a prodejem hudebních nástrojů. V roce 1957 otevřela rodina druhý obchod na Great Charlotte Street a Brian Epstein se stal vedoucím oddělení gramofonových desek, zatímco jeho mladší bratr Clive měl na starosti oddělení elektrických spotřebičů a domácích potřeb. Brian byl nadšený manažer a obchod začal téměř okamžitě dosahovat zisku. Jeho otec tedy otevřel další pobočku v centru na Whitechapel 12-14. Brian tu opět vedl oddělení gramodesek. V době kdy se setkal s Beatles měl NEMS v Liverpoolu devět obchodů s gramofonovými deskami, a byli největším obchodníky s gramodeskami na celém severozápadě. Platilo pravidlo, že žádný zákazník nesmí odejít neuspokojen. Brian kvůli tomu vyvinul systém kontroly ,včetně kousků obarvených provázků, které zajišťovaly, že v obchodě nikdy žádné zboží nechybělo. Často díky svému neomylnému sluchu pro komerční hudbu šokoval své zaměstnance tím, že objednával stovky kusů nějaké desky, o které by je ani nenapadlo, že bude prodejním trhákem.

Brian tedy zatelefonoval do Polydoru v Hamburku a objednal celou krabici desky My Bonnie, o kterou začal být v dalších dnech velký zájem. O Beatles a explozi beatové hudby v Liverpoolu se hodně mluvilo, a tak se obchodníkovi , jako byl Brian Epstein, vyplatilo zajít si prohlédnout místní scénu osobně-zvláště když Cavern Club byl hned za rohem.

Brian měl vybraný vkus, obvykle nosil obleky s úzkým proužkem a buřinku, mluvil tiše, s dokonalou výslovností vyšších vrstev bez stopy liverpoolského přízvuku. Byl hrdý a tak trochu snob a měl velmi zdvořilé způsoby. Často ale býval i špatně naladěný a podléhal výbuchům vzteku, za něž se posléze pokorně omlouval. Strávil většinu života tím, že skrýval svou homosexualitu, která byla v Británii nelegální až do roku 1967, kdy Brian zemřel.

Během následujících tří týdnů, kdykoli hráli Beatles v Cavernu, byl tu ve svém dokonalém obleku i Brian, který se díval a fascinovaně poslouchal čtyři mladíky v černé kůži.Někdy přišel sám, někdy v doprovodu jednoho ze svých zaměstnanců, Alistara Taylora. Brian to popisuje takto: „ Byli poněkud otrhaní tím nejhezčím možným způsobem: černé kožené bundy a džíny a pochopitelně dlouhé vlasy. A navíc vystupovali hodně ledabyle a jakoby je to ani nezajímalo.To co jsem slyšel, se mi okamžitě zalíbilo.Byli neotřele prostořecí a upřímní a vyzařovalo z nich cosi, co jsem pokládal za projev jejich charakteru a…hvězdné kvality.“ Pozval je do NEMS a navrhl jim, že by jim mohl dělat manažera. Brian velmi snadno získal souhlas Allana Williamse, který mu ochotně sdělil, že vůči Beatles nemá žádné další nároky. 24.ledna 1962 podepsali Beatles s Brianem Epsteinem smlouvu.

V srpnu 1963 přenesl Brian sídlo NEMS z obchodního domu na Whitechapel do Moorsfieldu a na sklonku října s konečnou platností na Argyl Street v Londýně, kde už předtím otevřel samostatné tiskové středisko, zabývající se především korespondencí Beatles.
Dnes je na Whitechapel 12 prodejna spodního prádla Ann Summers.