Johnny Silver....John z Osnabrucku

Johnny Silver je výraznou osobností mezi všemi Beatles tribute zpěváky. První, co vás na něm zaujme, je jeho nepřehlédnutelná podoba s Johnem Lennonem a stejně zabarvený hlas. Chvílemi až mrazí v zádech….Rodák z německého Osnabrücku založil v roce 1993 skupinu The Silver Beatles, když několik let před tím hrál v různých kapelách. Pak ale jednou viděl koncert revivalové skupiny The Cavern Beatles a ti ho zcela uchvátili. Rozhodl se pro svou vlastní skupinu, kterou později přejmenoval na Johnny and The Silver Beatles, se kterou vystupoval v Německu, Holandsku, Švýcarsku, Španělsku a Velké Británii. Reakce publika byly velmi vstřícné, a Johnny vzpomíná i na momenty, kdy viděl v očích diváků slzy. Kapela si užívala pravou beatlemánii, ječící dívky a nadšené publikum. Vystupovali i ve stopách Beatles přímo v Hamburku, a v letech 1998 až 2005 každoročně zahráli na podiích liverpoolského Beatleweeku. Jak Johnny říká: „ Beatleweek je ta nejúžasnější věc na nejúžasnějším místě pro všechny fanoušky Beatles. Je to týdenní setkání starých i nových přátel na velkém Beatles mejdanu. Je tady tolik magických míst, na kterých se můžete vrátit do minulosti a přemýšlet, jak to asi všechno bylo…“Skupina tu vystoupila například na Strawberry Field , v Casbahu, v Quarry Bank School a samozřejmě v Cavern Clubu.

Johnny je velký Lennonův obdivovatel. „Je pro mě velkou poctou hrát Johnovy písně, a cítím, co to dělá s publikem . Vždy jsem nadšen reakcemi diváků: někdy se stává, že na mě volají „Johne!“, přicházejí za mnou po koncertu a děkují mi. Oceňují moji prezentaci Johnových písní , mluví o svých pocitech., že to, co cítí k Johnovi, přenášejí na mě…Vždy říkám, že já jsem jen jeho replika. A to, že stojím na podiu a zpívám jeho písně, dělám pro Johna. Pro mě je jen jeden John Lennon. On byl jedinečný, jeden z milionu. Jenom on byl skutečný…“

My jsme Johnnyho Silvera a jeho skupinu poprvé slyšely na Beatleweeku 2004 a okamžitě jsme si ho zapsaly na náš pomyslný seznam favoritů. V následujícím roce už jsme si jeho koncerty ohlídaly. Byly jsme v Liverpoolu společně s Fan klubem a náš autobus odjížděl od hotelu zpátky domů v 18 hodin. A my ještě půl hodiny před odjezdem stály spolu s tisícovkami dalších nadšených diváků pod podiem na Water Street , hned vedle radnice, sledovaly hodinky, a nechtělo se nám odejít:. „ Tak ještě jednu písničku a pak jdeme….tak ještě tuhle, a už vážně musíme….možná stihneme ještě jednu, oni nám přece neujedou…“ https://www.youtube.com/watch?v=D8l8xf0ymdo

Příští rok už Johnny nepřijel. Ani ten další. Jako by se nad ním zavřela voda. Jeho webové stránky se neaktualizovaly, končily rokem 2005. Skončil snad s hraním? Jaké bylo naše překvapení, když jsme jeho jméno našly na programu Beatleweeku 2008!! Se změněnou image, celý v černém, se představil v Cavern Clubu. My jsme, samozřejmě, nechyběly hned pod podiem. Tentokrát ho nedoprovodila skupina, pouze baskytarista Mark Rolf a bubeník Rick Pohlman. Ale od prvních akordů nám bylo jasné, že náš starý Johnny je zpátky. A že se za jeho nepřístupnou, německy chladnou tváří skrývá veselý chlapík, to nám dokázal ve chvíli, kdy se mu utrhl popruh od kytary. „ Je tady v publiku pravý muž?“ zeptal se. Pár lidí se zasmálo. „No nesmějte se, myslím to vážně. Nemá někdo v kapse nůž?“ Za chvilku mu někdo ze zadní řady poslal kapesní nůž, kterým Johny s úsměvem neposlušný popruh přišrouboval na jeho místo, a mohl pokračovat ve hře. Takže Johnny, za rok se na tebe těšíme…!

Bleskový rozhovor s Johnny Silverem

( z jeho webových stránek- z roku 2000)

Oblíbené jídlo: sýrová roláda, saláty, vanilkový puding, medvídci Haribo

Oblíbené pití: káva, dietní Coca Cola, čínská vína

Co rád dělám: Trávím prázdniny na pláži, společné večery s přáteli, odpočívám na gauči a piju k tomu Colu…
Co nejlepšího se mi přihodilo s kapelou: To, že můžu hrát svoje oblíbené Johnovy písně a vidím rozzářené tváře v publiku…

Oblíbená Johnova píseň: I´m So Tired, When I Get Home, A Day In The Life, ze sólových miluju How a Bless You.

Nejtrapnější moment: Těch bylo! (hahaha) Například když jsem dozpíval a chtěl něco říct tisícům lidí, kteří stáli dole pod podiem, a nemohl jsem chytit dech…

Mimořádná linka Praha- Osnabrück

(rozhovor s Johnny Silverem v klubovém fanzinu Beatlemánie)

Jméno německého zpívajícího kytaristy Johnnyho Silvera je spjato především s písněmi Johna Lennona. My jsme se se ním a jeho skupinou setkali poprvé v roce 2004. Byl to pro nás šok. Téměř stejná tvář, stejné zabarvení hlasu, stejné pohyby. Trochu nás mrazilo, ale bylo to příjemné mrazení. Liverpoolští pořadatelé jsou hodně nároční, a to, že Johnnyho se skupinou zvali k vystoupením pravidelně od roku 1998 až do 2005, už něco znamená.Za tu dobu si v městě Beatles získali spoustu skalních fanoušků, mezi které jsme se okamžitě zařadili. Nebyl koncert na kterém bychom chyběli.Pak jsme ho po dva roky postrádali, ale na loňský Beatleweek už zase přijel. S trochu změněnou image, celý v černém, doprovázen jen dvěma hudebníky, ale jinak to byl pořád ten stejný Johnny.

Možná na první dojem působí trochu odměřeně a nepřístupně, ale během příprav našeho rozhovoru jsem poznala, jak příjemný, vstřícný ,vtipný a velmi milý chlapík to je. Jsem si jistá, že po přečtení mi dáte za pravdu…

Beatlemania: Kdo tě přivedl k hudbě?

Johnny: O hudbu jsem se začal zajímat už jako kluk, rád jsem si prozpěvoval s mou maminkou, a byla to ona, kdo mě seznámil s prvními jednoduchými hudebními nástroji…nemůžu si vzpomenout , jak se to jmenovalo…určitě znáte ty malé hračky, do kterých foukáte a zároveň mačkáte nějakou klávesu. Bavilo mě na to hrát a dělat rámus( hehehe). Když mi bylo asi devět let, má maminka se rozhodla, že bych se měl naučit hrát na opravdový nástroj, a já začal chodit do hudební školy, kde jsem se, jako jediný kluk ve třídě, učil hrát na flétnu. A co doopravdy nastartovalo mou lásku k hudbě byl malý oranžový magneťák, a trochu později, když mi bylo kolem jedenácti let, jsem dostal kazeťák. A ten byl, kromě toulání se přírodou, pro mě to nejdůležitější.

B: Jak hudba Beatles ovlivnila tvůj život?

Johnny: Co si vzpomínám, Beatles vešli do mého života když mi bylo asi devět let. V německé televizi tenkrát dávali film Help! a já byl nadšený, úplně u vytržení!! Byl jsem tehdy moc mladý na to, abych byl schopen pojmenovat čím mě ti čtyři kluci tak fascinovali, jestli to bylo tím, že vypadali stejně, jejich sounáležitostí, humorem, melodickými písněmi, nebo chytlavým rytmem. Pak jsem dostal jako dárek kazeťák a začal jsem si nahrávat různé pořady z rádia. Vždy jsem okamžitě poznal, že hrají Beatles, protože jsem si pamatoval hlasy Paula a Johna a jejich nádherné harmonie. Když mi bylo jedenáct, byl už jsem opravdovým Beatles fanouškem. Bylo to trochu divné, protože jsem pro ostatní byl jako z jiného světa, zdálo se mi, že nikdo jiný v mém věku neposlouchá a nemá rád Beatles. Cítil jsem se trochu ztracený, ale nemohl jsem si pomoci a plaval jsem proti proudu. V té době jsem si zamiloval i elektrickou kytaru,ale zajímal jsem se o všechny druhy kytar. Poslouchal jsem Duane Eddy, The Shadows, Surf a podobně.

Rodiče těšil můj zájem o kytaru, ale koupili mi ji až po roce a půl škemrání. Zatím jsem zkoušel jsem hrát na vypůjčenou .Když jsem jim pak zahrál dvě nebo tři skladby, a jim se to líbilo, koupili mi elektrickou kytaru ( červenou SG jako měl George Harrison) a zesilovač. To mi dovolilo se připojit a zesílit zvuk, takže jsem z toho dostal stejný „cool zvuk“ jako z rádia.

B: Kdy jsi si uvědomil, že vypadáš jako John?

Johnny: Nevypadal jsem a nevypadám pokaždé jako John, jsem hlavně sám sebou. Ale mám dva opravdu zásadní zážitky, o které bych se rád podělil: V devadesátých letech jsem vystupoval v úspěšné hudební show. Odehráli jsme tenkrát více než 300 představení v Německu, Dánsku, Maďarsku, Itálii, Holandsku, Belgii, Rakousku a Švýcarsku, často jsme byli v televizi. A když jsme s mou kapelou vystoupili s naší Beatles show v jednom z prvních vystoupení v rámci té hudební show, bylo to ve Frankfurtu, stalo se něco zvláštního. Vcházel jsem na jeviště jako poslední a v tu chvíli lidé v hledišti začali ječet, někteří kroutili hlavou a obraceli se na své sousedy, jiní začali plakat….druhý den v největších německých novinách vyšel článek s titulkem „ Diváci byli v šoku, John Lennon vstal z mrtvých…“. Tak to mě pobavilo a vlastně mě to pořád baví.

Dalším momentem bylo, když má přítelkyně viděla nějaký obraz Johna s Beatles, a byla opravdu překvapená a nechápala „ jak sakra ten malíř nakopíroval mou fotku do obrazu s Beatles?“ A prohrála sázku, když tvrdila, že na tom obrazu jsem já…hehehe.

No dobrá, někdy vypadám jako John, ale když přiberu na váze, je to pryč. Má váha se mění směrem nahoru nebo dolů, jako když mají zvířata zimní spánek…hehehe. No, ale pro fanoušky Beatles jsem napořád „John guy“ .

B:Je tvá podoba s Johnem důvodem, proč hraješ jeho hudbu?

Johnny: Když jsem se začal zajímat o hudbu Beatles, byl mým favoritem Paul. Jeho písničky se lépe hrají, mají úžasný melodický náboj, snadno pamatovatelné a jednoduché melodie a zároveň působivé texty. Když jsem byl trochu starší, všiml jsem si charakteristické odlišnosti Johnových písní, a to že je psal v první osobě. Zapůsobily na mě jeho myšlenky a pocity, jeho písně byly vždy plné emocí . On se nebál ukázat své pocity, ať to byla bolest, smutek, nejistota, štěstí, sdílel s námi své sny…všímal si i dění ve společnosti, ačkoliv často zůstal nepochopen…V šedesátých letech bylo něco takového šokující, ale dnes to má velký význam. Téměř každá situace v mém životě pasuje na téma některé Johnovy písně. Necítíme se my všichni občas jako „Nowhere Man“, nepotřebujeme „Help!“ a nepřemýšlíme o svém životě jako v „In My Life“? Jeho texty zní opravdu upřímně a poctivě, velmi lidsky, a je tak jednoduché se s nimi ztotožnit. Čím jsem byl starší, tím více jsem oceňoval jeho písně, jeho pohled na život a jeho vize.A kromě toho, mám moc rád jeho hlas, který byl vždy velmi romantický a zapálený, plný prožitku…

B: Líbí se nám tvoje CD Silver Beatles ( koupené v Praze, jaké překvapení!!) Hraješ také svou vlastní produkci?

Johnny: Děkuji, že se vám CD líbí…je také docela populární na I tunes a na dalších stahovacích portálech. Musím říct, že na žebříčku stahování je hodnoceno docela vysoko. Naše nové CD by mělo vyjít v létě. Je velmi příjemné vidět, že fanoušci Beatles jsou otevřeni tomu, že přijmou své milované písničky i v podání někoho jiného.

V tuto chvíli nemám mnoho času na koncentraci pro svou vlastní tvorbu. Mimo to, že hraji svá Beatles a Lennon show, píšu písničky-také pro jiné, nahrávám….ale musím uznat, že největší úspěchy mám v portrétování Johna….jsem hodnocen docela dobře, a jsem dost často zván i na vystoupení jiných umělců.Jsem stále velký fanda veškeré hudby založené na kytarové lince a moje Lennon trio dává kytaře daleko více prostoru, než kdybychom hráli např. s velkým orchestrem…. pak jsou ta vystoupení úplně jiná.

B: Jak často vystupuješ? Máš v plánu zahrát i fanouškům v České Republice? Kde bychom mohli vidět tvé představení?

Johnny: Pravidelně hrajeme v různých show, různě se jmenují a všechno je různé…ale tak je to i v životě. Dělám Beatles show, někdy se čtyřmi spoluhráči, někdy s orchestrem, Lennon show, Lennon trio….stačí když si na netu zadáš jen Silver, nebo Johnny Silver, hehehe.

Bohužel jsem nikdy nebyl v České Republice. Ale udělalo by mi radost pozdravit české fanoušky Beatles. V tuto chvíli nemám žádný kontakt na lidi, kteří organizují Beatles akce, ale přátelím se se spoustou úžasných Beatles fandů. A věřím, že někdy do ČR přijedu….

B:Na svém Facebook profilu jsi se představil i jako herec, spisovatel, učitel hudby,studiový hudebník ….můžeš to upřesnit?

Johnny: Po pravdě, jsem tím vším , ale v srdci jsem hlavně zpívající kytarista . Kromě toho rád předávám své zkušenosti mladší generaci….je to jako dávat a brát…už je čas se trochu ohlížet zpátky….

B:Mohu být trochu osobní.? Johnny Silver jistě není tvé pravé jméno….jak zní? Jaká je tvá původní profese?

Johnny: No jistě, Johnny Silver je mé umělecké jméno. Můj bývalý bubeník mi říkával Johnny a při naší první návštěvě Liverpoolu s mou kapelou The Silver Beatles nás omylem přejmenovali na Johnny Silver. Všichni známe tu legendu o tom, jak si John změnil jméno na Johnny Silver při turné po Skotsku s Paulem, Georgem a Stuartem , kdy hráli jako doprovodná kapela Johnyho Gentlea. A pak se dušoval: „Nikdy jsem si neříkal Johnny Silver“ hehehe…to je teda legrační. Mé křestní jméno je Martin a má oficiální profese je vskutku hudebník v pop music- do této kategorie mě zařadili v seznamu profesí.

B: Zpíval jsi někdy karaoke?

Johnny: Chtěl by někdo, kdo má řidičák, jezdit na tříkolce? Hehehe....

B: Co pro tebe znamená hrát na Beatleweeku? Budeš tu vystupovat i letos ?

Johnny: Liverpool je plný historických míst, kouzelných chvil a mystické energie. Je to místo naplněných snů. Lidé z celého světa přijíždějí do Liverpoolu, aby se tu znovu setkali, znovu prožili historii a oslavili Beatles a jejich hudbu. Ty nejlepší kapely z mnoha zemí tu hrají své verze jejich písní, je to jako Vánoce a narozeniny, ale najednou.Hrál jsem tu spoustu koncertů a opravdu miluji tu elektrizující atmosféru, všechny ty lidi a jejich sounáležitost.

Kvůli jiným závazkům bohužel letos v Liverpoolu nezahraju, ale na pár dní snad přijedu jako návštěvník.

B:Jaká je tvá nejoblíbenější Johnova písenˇ?

Johnny: Miluju spoustu, opravdu spoustu jeho fantastických písní. A záleží na náladě. Ale mými favority jsou stálice jako Strawberry Fields Forever, A Day In The Life, Rain, Come Together, In My Life, Revolution…aaach, byl by to dlouhý seznam těch nejmilovanějších….

B. Co máte, podle tvého názoru, s Johnem společného?

Johnny: V žádném případě to není o tom jak vypadáš. To, že si vezmeš kulaté brýle a kytaru ,z tebe neudělá Lennona…Jsme každý jiný, rozdílné individuality….Nejsem John, přestože je hezké věřit této iluzi během koncertu, po jeho skončení jsem to zase já A všiml jsem si, že Lennonovi fanoušci přenášejí svůj vztah k němu i na mě, a mají rádi i mě osobně, když se se mnou setkají. Vidí ve mně cosi, co jim připomíná pana Lennona….podle mého názoru je to kombinací více věcí: jsem citlivý, ale rozhodně žádná citlivka, jsem přátelský a zábavný, ale zároveň jsem někdy trochu plachý, jsem schopný, energický a emocionální…Nechci se vytahovat, to vážně není můj styl. Takže by na to spíš měli odpovědět fanoušci a přátelé !

B: Děkuji ti, Johnny, za tvůj čas a laskavost, s jakou jsi odpovídal na moje otázky.

Johnny: Já děkuji za to, že posloucháte mou hudbu.Prosím, vyřidˇmé pozdravy všem českým fanouškům, peace and love!