Cavendish Avenue

Necelou čtvrthodinkou chůze od Abbey Road se dostanete do Cavendish Avenue, tiché ulice uprostřed čtvrti St. John´s Woodd. Tady, skrytý za vysokou zdí a pevnými vstupními vraty stojí dům s číslem 7, kde bydlí Paul McCartney.V době, kdy John, George i Ringo řešili své bydlení stěhováním na předměstí, pořídil si Paul dům přímo v Londýně. Dům koupil13.dubna 1965 za 40 000 liber od Dr. Desmonda O´Neila. Před nastěhováním tu proběhla řada úprav, které ho stály dalších 20 000. Práce na domě trvaly mnohem déle, než se očekávalo, ale nakonec se Paul mohl v srpnu 1966 nastěhovat. Jako jedna z prvních úprav na domě se dělala elektronicky ovládaná vstupní brána s intercomem. Paul nechal si převézt věci z Wimpole Street, a jako poděkování za to, že ho tam nechali dva a půl roku bydlet, nechal na Wimpole Street udělat novou fasádu.

Je to třípodlažní dům z počátku devatenáctého století. Ke vstupním dveřím vede schodiště. Po straně je garáž.

Celou zadní část domu zabírá obývací pokoj, z něhož vedou na terasu francouzská okna. V přízemí nechal Paul udělat i prostornou kuchyni a společenskou jídelnu, jíž dominují obrovské kulaté nástěnné hodiny s kovovým ciferníkem, které koupil v aukční síni Philips. V okně na schodišti bylo původní sklo ze čtyřicátých let devatenáctého století a pohled skrz něj byl značně zkreslený díky jeho nerovnostem. Paul trval na tom, aby se sklem při rekonstrukci nic nedělali.

V horním patře, kde byly původně pokoje pro služebnictvo, má Paul svou pracovnu a hudební pokoj. Právě v této místnosti napsal mnoho svých nejoblíbenějších písní, jako Penny Lane, Getting Better a Hey Jude., a právě tady pracoval společně s Johnem na většině písní z alba Sgt. Pepper´s Lonely Hearts   Club Band. U okna v hudebním pokoji stálo pianino pomalované výbušnou psychedelickou duhou. Paul o tom říká: „ Je to pianino značky Knight, byly v něm krátké struny a podobalo se spíš kabaretním pianinům, ale dobře se na něj hraje. Dodnes je to moje magické piano“ Paul nechal vyrobit jeho repliku, kterou používá při svých turné.V době největší beatlemánie hlídkovaly před branou domu nepřetržitě fanynky, a těm skalním dokonce Paulova hospodyně nosila čaj. Jedna z nich dokonce vyšplhala do okna jeho koupelny, když nebyl doma..Jmenovala se Diane Ashley. „Naštvalo nás, že je pryč a tak jsme se rozhodly ho navštívit. Na zahradě jsme našly žebřík a vlezly do koupelny oknem, které nechal otevřené.“ Když byla Diane v domě, otevřela ostatním dívkám. Prohledávaly celý dům a vzaly nějaké oblečení. Jiná fanynka, Margo Bird vzpomíná: „Holky většinou nebraly nic cenného, ale tenkrát se ztratilo mnoho fotografií a negativů. Tehdy se fanynky dělily na dvě skupiny: na ty co byly ochotné vlézt do domu, a ty ostatní, jen čekaly venku s fotoaparátem. Já jsem mu občas venčila psa a docela jsme se spřátelili. Později mi nabídl práci v Apple. Nejdřív jsem vařila čaj a pak jsem se dostala do propagačního oddělení“

Paul požádal Margo, aby pro něj získala alespoň něco z ukradených věcí zpět. „Věděla jsem, kdo to udělal, a zjistila, že spousta z těch věcí je už v Americe. Ale věděla jsem o jedné fotce, na které mu obzvlášť záleželo: jeho kolorovaná fotografie v rámečku z třicátých let. Znala jsem holku, co ji vzala a podařilo se mi ji pro něj získat zpět.“ O dívkách, které mu opakovaně lezly do bytu, napsal Paul v červnu 1968 píseň She Came In Through The Bathroom Window. Diane k tomu říká: „Napřed jsem nevěřila, že by o nás napsal píseň, protože to nenáviděl, když jsme mu vlezly do domu. Ale pak jsem si řekla, že inspirací pro písničku může být cokoliv. Vím, že jeho sousedé mu pokaždé zavolali, když jsme se dostaly do domu, a odtud určitě pochází verš „Sunday´s on the phone to Monday, Tuesday´s on the phone to me“

Od roku 1970 Paul žil na Cavendish Avenue společně se svou ženou Lindou a rozrůstající rodinou- adoptovanou dcerou Heather, a dětmi  Mary, Stellou a Jamesem. Sem si nastěhoval i svou druhou ženu Heather Mills, se kterou se oženil několik let po smrti Lindy. Po rozvodu s Heather má do domu přístup jeho přítelkyně Nancy Shewell.My jsme u brány Cavendish Avenue stály několikrát. Jen jednou se nám podařilo zahlédnout celý dům a zahradu, když se brána otevřela a vyjelo z ní auto s tmavými skly. A nikdo nám nevymluví, že v autě seděl Paul!

Vzhledem ke krátké vzdálenosti mezi Cavendish Avenue a Abbey Road chodí Paul často do studia pěšky.