Beatleweek 2012

Beatleweek 2012

Každý rok v září si nastavuji na svém počítači countdown příštího Beatleweeku. Zpočátku se číslo zdá nekonečné, ale jak se přehoupne Nový rok, a uplyne leden, nabývá čas na rychlosti. Kupujeme letenky, rezervujeme hotel, číslo odpočtu je dvoumístné, a najednou je tu srpen!

Nejinak tomu bylo i letos. A my byly opět v městě, kde to všechno začalo, a nikdy neskončí…

Čtvrtek 23.8.

Liverpool nás  ráno přivítal svou oblačnou oblohou. Oproti minulým rokům bylo ale docela teplé počasí.  A vzhledem k tomu,  jaké počasí tu nejčastěji  bývá,  bylo po celý týden opravdu teplo. Snad jen s výjimkou pondělí.  První den Beatleweeku jsme se tedy rozhodly, že dopoledne věnujeme návštěvám „ domečků“, každoročnímu okruhu po pamětihodnostech Beatles. Náš oblíbený Wine Bar na Penny Lane překvapivě zel prázdnotou. Důvod jsme pochopily při pohledu na ceny v jídelním lístku. Vynechaly jsme tedy naše pravidelné posezení, a rovnou jsme se vydaly na okruh : Strawberry Fields, St. Peter´s Church, Mendips a Forthlin Road. Přestože původní červená brána Strawberry Fields byla v roce 2011 nahrazena replikou, fanouškům to nevadí. Při focení před ní bylo hodně rušno, neboť sem neustále přijížděly taxíky firem, pořádajících okruhy Beatles Tours, s klienty. Místní podnikatelé si uvědomili, jak výnosný byznys se točí kolem všeho, týkajícího se Beatles. Na našem pěším okruhu nás neustále míjely taxíky a autobusy s turisty. Kostel St.Peter´s byl zavřený, a tak jsme nahlédly do St.Peter´s Hall, na protější straně ulice.Těšily jsme se, že tu znovu po roce potkáme  našeho dlouholetého známého, pana Davea Peterse, správce zdejší farnosti. Dave k nám byl vždy velmi milý a vstřícný, a my jsme milovaly jeho vyprávění o prvním setkání Paula a Johna na wooltonské slavnosti právě zde, v St. Peter´s Hall,  kterému byl svědkem. K našemu zármutku jsme se tu ale dozvěděly, že Dave loni v prosinci zemřel...

Od kostela jsme došly k Mendipsu, domu na Menlove Avenue.Vypadalo to, jako by dům byl uzavřen, a neprobíhaly tu placené prohlídky.Že by National Trust změnil podmínky? My jsme se před Johnovým domem rozhodly, že odsud dojdeme na allertonský hřbitov, a pokusíme se najít hrob Johnovy matky Julie, která v roce 1958 zemřela nedaleko domu pod koly auta opilého řidiče. Ještě jsme měly v živé paměti neúspěšné hledání před pár lety, kdy jsme tu byli s klubáckým autobusem. Díky špatnému značení na hřbitově, a trochu i vlastní nepozornosti, jsme ale po dvou hodinách, úplně uondané, hledání vzdaly. Bylo pozdní odpoledne, a Cavern již čekal! Čtvrteční vstupné 3 libry mě překvapilo, vždyť v minulých ročnících byl placený vstup do Cavernu až od pátku! A hned první, na koho jsem narazila, byl můj oblíbenec Hal Bruce z Kanady. Letos sebou do Liverpoolu přivezl svou novou přítelkyni Lynn, která ho oddaně sledovala kamkoliv se hnul. A tohle byl již jeho čtvrtý letošní beatleweekový  koncert, z celkových šestnácti.Hal prostě nezahálí! Kdo jste alespoň jednou navštívili Beatleweek, jistě si na něho pamatujete. Jeho show jsou vždy zárukou kvality, a nikdy se nestane, že by tento kytarista a zpěvák „nejel“ na méně než 100%.Rok od roku se zlepšující  místní dívčí kapela The Beatelles vystoupila jako další. Holky dobře vypadají, hrají skvěle, a mají v Cavernu velkou fanouškovskou základnu . Svůj debut si na Beatleweeku letos prožila i skupina z dalekého Istanbulu s názvem Meat The Beetles. Šestice Turků se od svých idolů nechává inspirovat nejen hudební odkazem, který se snaží vlastní cestou předávat svým posluchačům, ale také smyslem pro humor, který se během vystoupení rozhodně nebojí ukázat. Frontman skupiny Emre je skutečným šoumenem a díky jeho osobitému podání byly jejich koncerty vždy příjemným osvěžením v maratonu vystoupení nabitého programu festivalu.  

Následující Liverpool Band  pak na všechny působil jako zjevení! Troufám si říci, že tato kapela z Rumunska dostala všechny posluchače do kolen! Charismatický zpěvák Theodor Rusu, připomínající Dana Bártu, vysílal to publika pozitivní vibrace. Jeho podmanivý hlas, fascinující zjev a jeho cit pro hudbu doslova přibily oči všech diváků k jeho osobě. A když k tomu ještě připočteme úžasný sound celé kapely, překvapivá aranžmá, nenásilné a naprosto přirozené prolínání původních melodií s vlastními, máme tu jedno z největších překvapení letošního Beatleweeku!

Další, kdo mě toho večera velmi potěšil, byla kanadská kapela The Sutcliffes!  Sympaťáci z Victorie v Britské Columbii ve svých tradičních černých kožených kalhotách rozjeli na podiu Cavernu svou skvělou show. A také mi udělali velkou radost, když mi po koncertu předali dárek,  tričko a placku člena fanklubu The Sutcliffes.

Pátek  24.8.

Dopoledne jsme se vydaly opět na Penny Lane. Směrem od hlavní křižovatky zpět do města jsme objevily nádhernou, malou galerii, kde od 17. srpna probíhala prodejní výstava fotografií Billa Zygmanta. Na obrázky, navíc podepsané samotným autorem, jsme samozřejmě neměly dost peněz. Kromě nich bylo ale v galerii k vidění spousta dalších, velmi pěkných originálních kousků z atelérů a dílen místních tvůrců. Nakoupily jsme tu pár dárků , a jsem si jistá, že se sem příští rok opět vrátíme. Navíc jsme nedaleko objevily útulný, takřka rodinný Penny Lane Coffee Shop, který jsme velmi rády vyměnily za Wine Bar, kam jsme předešlá léta chodily.Odtud  jsme se opět vydaly na allertonský hřbitov, kde jsme konečně našly hrob Julie Lennonové. Má malý, nenápadný náhrobek, kterého si všimne opravdu jen ten, kdo zná alespoň něco z rodinné historie. A nedaleko jsme našly i hrob jejího druhého manžela, Roberta Dykinse. Počasí nám přálo, a tak jsme se rozhodly strávit zbytek odpoledne u majáku v New Brightonu, kam nás z centra, ze stanice St. James, odvezl vláček .Na pobřeží ale začal foukat studený vítr, který nám trochu pokazil plánovaný piknik v písku, se zdejší populární rychlovkou fish and chips. Vyfoukané od moře jsme spěchaly do Cavernu. Cena vstupenky: pět liber. Poctivě zahraným koncertem nezklamal opět Hal Bruce. Get Back Band ze Skotska by měl uvažovat o výměně zpěváka- ten jejich zpíval trochu falešně a navíc pletl texty- a nebylo to jen tento večer. The Tearaways z USA jsou již tak trochu živým inventářem Beatleweeku. Po nich podium ovládli italští The Brothel Creepers. Někteří z vás si je možná pamatují z minulých dvou ročníků festivalu. Tihle kluci hrají beatlesácké melodie po svém, klidně mění notoricky známá aranžmá, či rytmus tak nějak „bez respektu“, přesto je radost poslouchat jejich verze. Po Liverpool bandu další kapela, která rozhodně stála za to! Navíc zpěvák Riccardo Naldi je rozený komik, takže vidět Brothel Creepers je zážitek poslechový i vizuální! Italové se letos v květnu zúčastili i největšího amerického festivalu Abbey Road On The River, a diváci v Louisville z nich naprosto šíleli!! Další skotští zástupci, Revolver, hráli tak, jak je známe. Jsou výborní, a navíc symapťáci!

Kromě Cavern Clubu probíhal současně i slavnostní koncert They Say It´s Your Birthday, uspořádaný k příležitosti Paulových 70. narozenin ve Philharmonic Hall. Vystoupili tu hned tři zajímaví interpreti, Bob Bartey a skupiny Wings Over Liverpool a Wingsband. Výjimečným zážitkem bylo vyslechnutí Paulova alba Unplugged, které si na úvod koncertu připravil Bob Bartey spolu se svou doprovodnou skupinou. Výběr z Paulových nejúspěšnějších skladeb z období Beatles i ze sólové éry pak publiku představil Tony Coburn, známý jako Paul z liverpoolské skupiny Two Of Us, ve speciálně sestavené formaci pod názvem Wings Over Liverpool. Při této příležitosti byl návštěvníkům koncertu předveden Paulův portrét od malířky Shannon, který mají představitelé z Cavern City Tours v úmyslu předat na plánované schůzce přímo Paulovi. Portét od Shannon spolu s fotkou z tohoto večera, na které sál ve Philharmonic přeje s transparenty Paulovi „Happy Birthday!“, by pak měl viset v sídle Paulovy společnosti MPL v Londýně.

Sobota 25.8.

Port Sunlight je místo na druhé straně řeky Mersey. Tuto malebou vesnici nechal pro své zaměstnance postavit majitel továren na mýdlo Lord William Hesketh Lever, vikomt z Leverhulme, v roce 1888. Že se o své lidi staral dobře, svědčí fakt, že tu pro ně vystavěl i kompletní zařízení pro volný čas, včetně školy,nebo knihovny. V místním parku se pravidelně v červenci koná Port Sunlight Village Festival, velký trh se spoustou stánků s nejrůznějšími produkty místních řemeslníků, s hudbou a atrakcemi pro děti. Organizátoři Beatleweeku se dohodli s pořadateli místního festivalu,a ti posunuli tradiční termín na srpen. Hlavním důvodem  bylo, že právě 18.srpna 1962, tedy před padesáti lety, se tu uskutečnilo první oficiální vystoupení Beatles s Ringem za bicími. Místem „zrození Beatles“ se stala Hulme Hall, tudorovská stavba v centru Port Sunlight, nedaleko rozlehlého parku. Autobusy od hotelu Adelphi kyvadlově převážely po celý den za řeku návštěvníky, aby tu strávili nádherné odpoledne plné hudby.  Hrálo se jednak na velkém venkovním podiu, a také přímo na historickém místě , v Hulme Hall. Kromě známých tváří ( Hal Bruce, Revolver, The Sutcliffes, Clube Big Beatles) jsme tu mohli vidět i překvapivě dobré vystoupení thajské kapely Beatlenuts. Radost nám udělal i famozní brazilský kytarista Gleison Tulio, kterého si mnozí z vás jistě pamatují z předloňského Beatleweeku. Tehdy s ním vystupoval hráč„na bednu“Marcello Carato. Tentokrát přijel s partnerkou, nádhernou  Keillou Jovi, se kterou vytvořil unikátní elektroakustické duo.

Nechtělo se nám opustit tohle krásné, poklidné místo s úpravnými domky, spoustou zeleně a květin. Ale blížil se večer, a Cavern už zase čekal! Tentokrát se cena vstupenky dostala na šest liber.!Co se dá dělat, Beatleweek je Cavern, a tak jsme si nechaly orazítkovat hřbet ruky a sešly do podzemí. Liverpool Band, The Tearaways, a nové překvapení s názvem Hocus Pocus. Tato další brazilská kapela mi vyrazila dech svými perfektními vokály, a precizností, s jakou interpretovali písně Beatles, které tak často na Beatleweeku neslýcháme- právě proto, že ne každý je zvládne! Půlnoční show The Brothel Creepers probralo všechny, komu by se už snad chtělo jít spát .

Ve Philharmonic Hall v sobotu večer současně probíhala vzpomínka na hudební odkaz Johna Lennona s názvem Live Peace in Liverpool. Jako první se představil jeden z nejslavnějších interpretů Johnových písní Gary Gibson. Sólové roky i skladby z období Beatles pak pod pseudonymem Working Class Hero, Jimmy Coburn. Doprovodnou kapelu tvořil mimo jiné jeho bratr Tony, který exceloval den předtím ve vlastním programu v roli Paula McCartneyho. Večer zakončil další liverpoolský rodák a Johnův známý obdivovatel, Jon Keats. Jeho umělecká partnerka Victoria Sharpe se přesvědčivým způsobem ujala pěveckých partů Yoko Ono, což nenechalo řadu diváků v klidu. A to už, jak to bývá, v pozitivním, či negativním smyslu. V jejich originálním pojetí si mohlo publikum vyslechnout album „Live Peace In Toronto“ z roku 1969.

Neděle 26.8.

V neděli tradičně probíhá v hostitelském hotelu Adelphi Convention Day s celodenní burzou Beatles memorabilií a koncerty ve všech sálech. Burza nepřekvapila ničím novým,a tak tu bylo opět k sehnání snad vše, co vás napadne- s hlavičkou Beatles. My jsme prakticky celé odpoledne strávily v hotelovém Pearce Suite. Hal Bruce, sympatický kytarista a zpěvák, tu přichystal maraton všech písní Beatles, na podporu liverpoolského hospicu . Hospic Claire House, sídlící ve Wirralu, se stará o okologicky nemocné dětské pacienty. Halova sestra zemřela loni na rakovinu v den svých 37 narozenin, a tak se koncert pro něho stal osobní záležitostí. Svůj čtyř a půl hodinový charitativní koncert odehrál bez jediného přerušení. Vydatnou pomocnicí mu byla jeho přítelkyně Lynn, která se s až dojemnou péčí starala o to, aby vše klaplo, jak bylo naplánováno. Ať už to byl seznam písní, který list po listu vyměňovala na stojanu, dolévala vodu, aby Halovi nevyschlo v krku, přidržovala mu foukací harmoniku u rtů, a především celou dobu zpívala s ním.Ostatně stejně jako my. Publikum se neustále střídalo, a my jsme byly jedny z mála, kdo vydržel celý koncert.  Ten byl ukončen ve chvíli, kdy  se Hal dostal asi do poloviny alba Help! Organizátoři mu naznačili, že by měl uvolnit sál pro další kapely. Hal Bruce dohromady odezpíval asi 85 písní, to vše v stoprocentním nasazení !!Jinak to ani neumí. Kdyby chtěl opravdu zazpívat všechny písně Beatles, potřeboval by k tomu asi 10 hodin. Nevím, zda k podobnému koncertu někdy dojde. I když Hal již několikrát takový maraton absolvoval, jednalo se však o zkrácené verze.  Když jsem s ním po koncertu mluvila, trochu chraptěl ( já také), ale jinak byl v pohodě. Těšil se na večeři a na další koncert, který ho čekal v deset hodin večer v Cavernu. Ten člověk je prostě k neroztrhání!

V hlavním hotelovém sále, který je vždy vyhražen pro ty nejlepší kapely festivalu, se během večera a noci střídali Gleison Tulio, švýcarští rockoví dědečci  Les Sauterelles, The Sutcliffes, Clube Big Beatles, Hocus Pocus, nebo francouzští After Beat. Nedá se časově zvládnout vše, a my přebíhaly ze sálu do sálu, abychom nepřišli o další show Brothel Creepers, Liverpool Bandu, nebo roztomilých Japoneček The Clover, kterým jste občasné hudební nedostatky prostě museli prominout. Tato kapela vznikla loni v květnu, a už v srpnu přijely poprvé na Beatleweek. V Liverpoolu se jim evidentně zalíbilo, a tak se letos vrátily. Tolik se snažily a tak si hraní užívaly, že mezi diváky snad nebyl nikdo, kdo by si je nezamiloval.

Pondělí 27.8.

Tradiční den Mathew Street festivalu byl nejchladnějším a nejdeštivějším dnem letošního Beatleweeku. Navíc se k dešti přidal silný vítr, který přinutil organizátory na poslední chvíli zrušit z důvodu bezpečnosti venkovní koncerty. Většina kapel, které měly hrát venku, zůstala tedy v Adelphi, kam se ovšem dostali pouze rezidenti hotelu. Dvojitá kontrola u vchodu znemožnila vstup dalším zájemcům o koncerty. Takže- vzhůru do Cavernu! Znovu se opakující oblíbenci Hal Bruce, Brothel Creepers,Revolver, Liverpool Band, Gleison Tulio, nadějní mladíčci Beetles One  z Brazílie .

Pondělní večer byl ve znamení oslavy letošního výročí padesáti let od založení skupiny. Téměř tříhodinový program s názvem 50 Years of John, Paul, George and Ringo Concert v Philharmonic Hall, kde zazněly skladby Beatles od těch nejranějších dob až po období, kdy se kapela rozešla, představily skupiny Cavern Club Beatles a Pepperland. Prvně zmiňovaná formace vznikla speciálně k této příležitosti na základě spolupráce dvou interpretů známých předchozích večerů ve Philharmonic Hall, Jimmyho a Tonyho Coburnových. Precizní provedení známých písní oblíbené čtyřky posluchače utvrdilo, že nápad pořadatelů postavit program letošního ročníku na dvou rodácích z Liverpoolu a jejich hudebních přátelích se vydařil. Švédské skupině Pepperland se dostalo vlídného přijetí a svým vystoupením večer důstojně zakončila, přesto by se dalo říct, že obecenstvo o něco vřeleji ohodnotilo první část programu v podání Cavern Club Beatles.

V pozdních hodinách pondělního večera se většina návštěvníků koncertu k padesátému výročí založení skupiny Beatles přesunula do hlavního sálu hotelu Adelphi, kde byl již připraven slavnostní závěrečný program. Skupina Searchers, kterou tvoří kromě dalších ještě i dva původní členové slavného uskupení, nabídla hodinový program plný svých největších hitů doprovázený řadou vtipných vstupů. Mimo jinými zazněly i nestárnoucí skladby Searchers „Sweets For My Sweet“, „Sugar and Spice“ a „Needles and Pins“.

Úterý 28.8.

Poslední dopoledne festivalu jsme věnovaly nákupům dárků. Také jsme se konečně dostaly k procházce po Albertových docích. Znovu jsme si prohlédly památník, věnovaný Johnu Lennonovi, který byl v Liverpoolu odhalen v roce Johnových 70. narozenin. Původně stál v Chavasse parku blízko Liverpool One, ale letos jsme zjistily, že byl přestěhován do Doků, konkrétně naproti Echo Arény. Stěhování objektů je zřejmě liverpoolská specialita. Před pár lety jsme tak hledaly Žlutou ponorku, která stávala nedaleko hotelu Formule1. Zjistily jsme, že byla přestěhována před Letiště Johna Lennona ve Speke, a stala se tak jednou z prvních věcí, které návštěvníci po příletu do Liverpoolu vidí. A po pravdě, lepší místo jí liverpoolští úředníci nemohli najít! Na pěší nákupní zóně, nedaleko atrakce Helter Skelter stávala velká socha koně se vztyčenýma předníma nohama. Pak zmizela, abychom ji letos objevily naproti hotelu Formule 1. Ale zpátky k Albertovým dokům. Tady jsme nemohly přehlédout letošní novinku- plovoucí hotel Yellow Submarine. Jeho majitelem je britský podnikatel Alfie Bubbles, který s nápadem hotelu Žlutá ponorka přišel loni, kdy spustil na vodu svůj první plovoucí hotel Joker, inspirovaný filmem Batman. Bubblesova společnost nestíhala vyhovět všem zájemcům o neobvyklé ubytování, a tak se podnikatel rozhodl, že koupí další loď. V průběhu roku studoval zařízení podobných plavidel, zabýval se šedesátými léty, a nakonec koupil základ lodi od filmového studia Paramount Pictures. Konstrukce byla použita ve filmu Hon na ponorku, kde hrál Sean Connery. Ačkoliv Alfie Bubbles není fanoušek Beatles, bylo mu jasné, že v Liverpoolu mu projekt Yellow Submarine přinese další zisky. Ponorka nabízí psychedelický salonek a tři ložnice. Celkem se sem vejde osm lidí. Cena ubytování se pohybuje od 140 do 350 liber za noc. Zřejmě už příští rok budou mít Joker a Yellow Submarine společnost. Podnikatel chystá další dva plovoucí hotely, inspirované filmovou sérií Piráti z Karibiku a Titanic. Mimochodem Titanik byl také hlavním tématem výstavy, pořádané ke 100. výročí potopení, v nedalekém Maritime Muzeu.

Odpoledne jsem zaskočila do Cavern pubu. Nechtěla jsem si nechat ujít poslední koncert skotských Revolver, a dobře jsem udělala! Podle mého názoru to bylo jejich nejlepší festivalové představení. Stejně tak Liverpool Band. Večer už organizátoři trochu improvizovali, protože mnohé kapely už v úterý odjížděly. Takže tři koncerty ještě odehrál neúnavný Hal Bruce, po dvou Gleison Tulio a Hocus Pocus. Brazilci nakonec spojili své síly, a Gleison si přišel zahrát se svými kolegy I Want You, což byla opravdová lahůdka! Posledním koncertem  mě potěšil Hal Bruce, protože překvapivě zahrál set složený převážně z Paulových písniček. Společně s jeho přítelkyní jsme si pod podiem trochu zařádily, a vychutnaly tak poslední minuty Beatleweeku.

Co říct na závěr? Letošní Beatleweek se povedl. Pořadatelé tentokrát vsadili na spoustu nových, neokoukaných tváří. Podle mé soukromé statistiky tu zahrálo 68 skupin z celého světa. Nejvíce jich bylo z Evropy- 47, z toho 31 z Velké Británie( a z nich 12 bylo přímo z Liverpoolu a 9 ze Skotska). 12 kaplel přiletělo z Jižní Ameriky- 8 z nich bylo z Brazílie (a všechny dobré!!) Z USA  pouhé 3 a z Kanady 2. Zástupci  Asie byli čtyři. Všichni odehráli dohromady 394 koncertů!! Není v silách jednoho člověka vidět všechno a všechny. Ale z těch, které jsem stihla, se mi líbili všichni. Mám, samozřejmě, své favority, kteří se mi líbili víc. Mnohé jsem letos postrádala, a doufám, že příští rok se vrátí na beatleweeková podia. Mám na mysli především argentinské Nube 9, jejichž lídr Fernando Blanco přijel letos alespoň jako návštěvník. Jay Goeppner z chicagské Karmy přiletěl do Liverpoolu dokonce na pouhý den a půl, i tak mu stálo za to tady být. Potkala jsem i s Tapani Lepomäkiho z finské kapely The Urban Crow, která tu ale také letos nehrála. Zval mě na finský Beatles Happening, pořádaný v lednu 2013…no, uvidíme. Bylo milé sejít se zase po roce s přáteli a známými z celého světa- a to je i cílem Beatleweeku! Letos nás do Liverpool přijelo osm klubáků, další dva jsem náhodou potkala v Cavern clubu. Je možné, že tu byl ještě někdo, na koho jsem nenarazila.Ve frontě  do Cavernu jsem jeden večer stála za skupinkou Moraváků, nevím, zda to byli klubáci. Ale každopádně bychom s tím příští rok měli něco udělat, a vyrazit do města Beatles ve větším počtu! A vy, kteří jste tu ještě nebyli, udělejte to!! Liverpool vám pak navždy zůstane pod kůží, a vy se sem budete rádi vracet, jako já. Už jsem tu byla po dvanácté!

Karma

!