Beatlemaniaci
E-mail: beatlema
V tomto nádherném viktoriánském domě , stojícím přímo proti jezírku v Sefton Parku, bydlel Stuart Sutcliffe.Stuart byl Johnův spolužák z Art College, kde požíval mimořádné úcty. Patřil k nejnadanějším studentům a byly do něj profesory vkládány velké naděje. Spolužáci obdivovali tohoto drobného a bledého chlapce v brýlích s tmavými skly spíše pro jeho romantické vzezření. Připomínal jejich filmový idol Jamese Deana, který zemřel ve 25 letech při autohavárii. Stuart o této podobě věděl a částečně se do ní i stylizoval. John ho velmi obdivoval, líbil se mu jeho bohémský život a opravdová posedlost, s níž miloval umění. Bylo zřejmé, že Stuart Sutcliffe byl osobnost.Byl stejně starý jako John . Narodil se v Edinburghu 23.června 1940 a do Liverpoolu se přestěhoval s rodiči jako dítě, když jeho otec, bývalý státní úředník, tady nastoupil za války do muniční výroby.Když po válce odešel do námořní služby, Stuartova matka Millie měla hodně práce se starostí o synka a dvě mladší dcery.Když Stuart začal studovat na akademii, ze všeho nejdřív si opatřil vlastní ateliér, kde se mohl nerušeně věnovat svým rozměrným plátnům. V době , kdy poznal Johna, obýval Stuart suterén na Percy Street, kam za ním dokonce docházel i jeden z profesorů akademie, Arthur Ballard. Když za nějaký čas Sutcliffa z jeho ateliéru majitelé domu vystěhovali, našel si podkrovní byt na Gambier Terrace 3, který obýval s dalším spolužákem Rodem Murrayem. Občas tu přespával i John. Přátelství této trojice mělo vliv i na Johnovo hudební působení. Rod a Stuart byli členy studentského výboru, a prosadili návrh, aby Johnova kapela pravidelně hrála na kolejních tanečních večírcích. Z prostředků studentského fondu byl dokonce zakoupen nový zesilovač.V roce 1959 pořádal liverpoolský obchodní magnát , sběratel umění a mecenáš John Moore výtvarné bienále. Stuartovo plátno bylo vybráno pro expozici a navíc za něj získalnevídanou částku 65 liber. John ho přemluvil, aby za peníze koupil basovou kytaru Hofner a přidal se k jeho skupině. Stuart byl ale všechno, jen ne kytarista a tak vzniklo povážlivé napětí mezi ním a Paulem. Svá první vystoupení odehrál zády k publiku, aby nebylo vidět, s jakými potížemi musel zápasit. George mu dal alespoň základní instrukce jak se nástroj drží a jak se jmenují jednotlivé struny. Stuart byl často označován za nejpřitažlivějšího člena kapely, ale na baskytaru se nikdy nenaučil hrát. Raději s ní pózoval a tvářil se zasmušile. Paul si stěžoval Johnovi, ale ten nechtěl ztratit kamaráda . Zároveň však toužil po úspěchu kapely. Věděl, že Paul má pravdu a že Beatles nikdy nebudou hrát dobře, pokud s nimi zůstane Stuart.Přesto ale svého kamaráda oddaně hájil a hrozil, že jestli Stuarta vyhodí, odejde taky. Přes všechny problémy začali Beatles stále více hrát , účinkovali v Casbahu, Cavernu a dalších klubech, a v létě roku 1960 odjeli do Hamburku. Stuart měl v září nastoupit na postgraduální přípravku pro budoucí učitele výtvarné výchovy, ale John ,který znal poměry na akademii, mu namítl, že při vší úctě, kterou tu Stuart požívá mezi celým profesorským sborem, si může dovolit nastoupit v pozdějším termínu.V Hamburku se Beatles seznámili se skupinou mladých intelektuálů, Klausem Voormanem, studentem výtvarného umění, Jurgenem Vollmerem a Astrid Kirchherr z vysoké uměleckoprůmyslové školy, a jejich přáteli.
Astrid a Stuart se do sebe zamilovali a v listopadu 1960 se zasnoubili. Astrid mu ušila kožený oblek, stejný jako nosila ona- černé těsné kalhoty a bundu do pasu zapínanou na zip s ohrnutým límcem bez klop. Ostatní Beatles si hned nechali ušít stejné u krejčího na Repperbahnu. Astrid také změnila Stuartův účes a byl to právě on, kdo si začal česat vlasy dopředu do čela- jako první náznak budoucího účesu „na Beatles“ Na začátku roku 1961 se Beatles vrátili do Hamburku podruhé. Tehdy drobné rozmíšky mezi Paulem a Stuartem vyústily v otevřený konflikt. Ačkoliv jejich skutečnou příčinou byly Paulovy dlouhodobé a oprávněné výhrady vůči Stuartově hře na kytaru , záminkou ke střetnutí se stala nakonec jakási Paulova obhroublá poznámka na adresu Astrid. Stuart odložil kytaru a navzdory své drobné postavě skočil na Paula. Došlo ke rvačce, kterou později Paul popisoval takto:“ Předpokládal jsem, že ho přeperu, protože nebyl žádná vazba. Vůbec nechápu, kde se v něm vzala ta síla. Dali jsme se do sebe a trvalo to celou věčnost.“Zabiju tě, ty parchante!“ řval jsem na něj. „Dostanu tě, McCartney“řval zase on . Mám dojem, že nás nakonec museli polít vodou.“ Této noci zřejmě dozrálo Stuartovo rozhodnutí opustit Beatles. Zapsal se na hamburskou akademii výtvarných umění, aby pokračoval ve svém studiu malířství pod vedením budoucího protagonisty pop-artu Eduarda Paolozziho, který mu slíbil, že se vynasnaží využít své autority, aby pro něho získal stipendium od městské rady. Astrid vzpomíná, že od okamžiku, kdy se Stuart vrhl do práce, nikdy nevěděl, kdy má skončit. V posledních týdnech ještě hrál s Beatles, vracel se domů kolem třetí ráno a postavil se rovnou k malířskému stojanu, dokud nemusel ráno jít na akademii, aby tam pokračoval v práci v Paolozziho třídě.Na Aigburth Drive se vrátil ještě v koncem února 1961,aby navštívil rodiče, ale zdržel se jen pár týdnů. I tak však jeho návrat stačil způsobit roztržku mezi Beatles, protože John přes všechny Stuartovy muzikální nedostatky trval na tom, aby se znovu připojil ke skupině.Stuart odjel zpět do Hamburku a přijel až téhož roku na Vánoce, aby rodičům představil Astrid.Byla to jeho poslední návštěva doma….. V roce 1991 byl dům přestavěn na hotel s názvem Blenheim Lodge.
© 2010 Všechna práva vyhrazena.